Mince Napoleon 1805

Jména, událost a letopočet skryty v historické paměti Evropy. Ten, kdo studuje Napoleonovu životní cestu, nepřehlédne jednu pozoruhodnou okolnost. Mezi nejbližšími spolupracovníky císaře nenajdeme ani jednoho z jeho bývalých spolužáků v briennské a pařížské vojenské školy nebo v pluku, kde začal svou vojenskou karieru. Proč? Hlavně kvůli konfliktům, které mladého Bonaparta a jeho druhy z vojenských škol a pluků rozdělovaly. Stranil se ostatních nejen proto, že byl chudší než oni a že mu byli cizí jejich obhroublé, nevázané zábavy, při nichž rozhazovali peníze plnými hrstmi. Byli mu také cizí svými názory a přesvědčením a cítil se mezi svými spolužáky a druhy z pluku osamělý. Byly to zcela jiné světy. Bonapartův svět ho dovedl k revoluci. Roku 1788 v královské službě podporučík Bonaparte napsal: “V Evropě je velmi málo králů, kteří by si nezasluhovali, aby byli svrženi”. Lze vyjádřit tyto myšlenky jasněji? Bonaparte je v předrevolučních letech stejně jako Jean Jacques Rousseau horlivým stoupencem rovnosti. Zastával se veliké osvobozenecké ideje “strany filosofů” a upřímně a nesmiřitelně nenáviděl starý, nespravedlivý svět. Přál si změnit tento svět k lepšímu.